Večerní obláčky

Z lomu

Lom byl původně vápencový důl. Zalil se vodou a vzniklo nádherné azurové jezero. Celé průzračné a se stěnami z bílého kamene. Blízko rostly luční trávy, třezalky a vrby s kouzelnými tvary. A kolem jezera se zvedají svahy s lesy. Akáty, břízy. V lomu byla vždy spousta živáčků - ryb s červenými ploutvičkami, žabek, pulců a čolků a vážek. Vážky se třpytily fialovou a modrou barvou. Největší hejna ryb pomalu meditativně plavala v hluboké modré zátoce. Viděla jsem tam i krásnou žabku kuňku. A na břehu rostl strom, kolem kterého vykopali vodní nádržku pro malé obojživelníčky a on tam trůnil na ostrůvku uprostřed svého jezírka =) .... Další fotky z lomu:

Rybky plavou v křišťálově čisté vodě :)

Šidélko modré na chvilku posedělo, ale daleko :)

Krasavec tesařík pižmový, kterého objevila na stromě u zátoky moje sestřička :)

Užovky

Poprvé jsme viděli užovku jako malí, plavala v rybníku :) Druhou užovku obojkovou jsem viděla až minulý rok na podzim. A to byl nádherný a legrační zážitek. Šla jsem po chodníku a z druhé strany "šla" užovka =D Byla překrásná, šedá, a jak lezla rychlými smyčkami a sluníčko se jí odráželo na kůži, ta světle zeleně zářila, házela zelené odlesky :)  Bylo to vidět už z dálky, ten zelený třpyt. Nádherné! Měla jsem z toho setkání takovou radost :) Užovka se tak často nevidí a zařadila se mezi ostatní zvířátka, ze kterých jsem měla největší radost, když jsem je potkala - světlušky, rosničku, žabku kuňku, raka říčního, ledňáčka, kormorána, lasičku a kunu, divočáka, bílého ježka východního, bílou volavku, brouka roháče a zlatohlávky zlaté, velké střevlíky, netopýry, mláďata puštíků.. a podobné :)
 Společnou milou legraci jsme měli, když jsem o setkání s  užovkou vyprávěla příteli. Odpověděl mi s hranou obavou: "A co mám - proboha - dělat, když potkám hada na chodníku?" :D A já na to: "No já jsem šla na levou stranu, abych byla blíž vozovky a užovka se správně zařadila na pravou bezpečnější stranu a tak jsme se minuly!" Přítel se smál a plácl se do čela. S hady měl také príma příběh. Šel s naším pejskem Roniem k zahradě a Roník něco čichá - had! Černý. Přítel nevěděl, jestli zmije nebo užovka. Zavolal na Ronieho a ten si hada ještě honem očichal - zepředu dozadu a zase zpátky - to trvalo - had byl dlouhý :D A pak honem poslušně přiběhl k noze a hadovi nic neudělal a ani had jemu. Had se odplazil. Sousedé vedle nám pak říkali, že minulý rok měli toho hada na dvorku oni :) Byli z toho kupodivu veselí a brali to jako kuriozitu a ničeho se nebáli. My také ne. Přítel říkal, že ten had byl nádherný. Když jsem si vzala místo tenisek gumáky a nesahala jsem na zahradě tam, kde není vidět, cítila jsem se tam úplně v bezpečí, i kdyby to byla zmije. Ovšem bála jsem se o ostatní, Roníček čichá všude a děda a přítel, kdo je přesvědčí, aby nosili gumáky? :D S tímto černým hadem jsme byli také tak trochu v euforii, tento kousek přírody se jen tak nevidí. A bylo s tím moc legrace. A návštěvy jeho přítomnost neodradila :D Myslím, že se přestěhovala jinam, že tam stejně nezůstala, od té doby ji nikdo neviděl. Pokud to byla opravdu zmije, tak doufejme, že už má jiné, přírodnější sídlo! :)

Jestřáb zachráněn

   Pozvánku na semínkovou hostinu přijali krásní strakapoudi, dlask, brhlík, sýkorečky modřinky a koňadry a vrabci :) Včera chyběli jen zvonci, parta stehlíčků, pěnkavky a hrdličky a kos - ten by ale stejně zase všechny odehnal. V noci tu máme sovy :) Někdy přeletí přes zahrady jestřáb. Jednou když jsme byli na návštěvě u rodičů, ozvala se rána. Nezjistili jsme z čeho a až po dost dlouhé době si někdo všiml, že jedno okno v dílně je rozbité! Tatínka hned napadlo, že tam musel narazit pták, ačkoli se to nikdy dříve ještě nestalo, je tam za sklem tmavo a tak se tam ptáci nepokoušejí létat. Šli jsme tam a v dílně ležel v bezvědomí jestřáb. Všude střepy. Ležel hlavou dolů, zaražený v mezeře mezi stolem a stěnou. Chudinka, bylo nám ho tak líto! :( musel tam ležet docela dlouho, než jsme si toho okna všimli! Naštěstí nebyl pořezaný, bylo vidět že žije, dýchal, byl ale v bezvědomí. Třásly se mu nožičky :( Asi chtěl ulovit ptáky na krmítku a manévr se mu nepovedl. Tatínek hledal rukavice. Všichni se jestřába asi báli vzít do ruky, aby je neklovl, tak jsem ho vzala já. Držela jsem ho tak aby měl volná křídla. To už se probouzel, vyšli jsme z dílny, chvilku jsem tam s ním stála a on mávl křídly a vznesl se na střechu. Nádherné! Zvládl i po bezvědomí tak skvělý manévr :) Na střeše chvilku odpočíval a pak už zcela elegantně odletěl nad pole :) "Ten byl nádherný!" řekl Mila.

Stavitelé, co nás mile rozesmáli

Příroda má obrovský smysl pro humor. Jednou na jaře jsme si všimli, že na výstelku hnízda sýkorky, vrabečci atd. sbírají na dvoře chlupy z našeho pejska Roníka. A tak jsme jim je pečlivě vyčesali a naaranžovali na dvůr. Ráno jsme šli k oknu... a... popadali jsme smíchy na zem, při pohledu na rozmanité hejno poskakujících ptáčků s rozmanitými plnovousy! :D Tak totiž vypadali, když si nasbírali chlupy do zobáčků! Jeden vrabec svůj obrovský plnovous - rozdělený vedví jako nějaký nejstarší kmet - vláčel až po zemi. A do toho vousaté sýkorky (těch bylo nejvíce!), vousatí zvonci... Dovedete si to představit :D Také byl komický letošní výkon kosice, která do svého díla (hnízda) na závěr umělecky vpletla vánoční stužku z modrého plastu, kterou našla pravděpodobně u kontejnerů :D

Rehci a stehlíčci

 

Ve škvíře u půdy se letos zahnízdili milí rehci :) Na fotce tatínek, nese něco pro mláďátka.  A tady máme maminku:

Na zahradě zase sídlí překrásní barevní stehlíčci :) Stehlíček se mi povedl vyfotit v zimě u krmítka.

Veverka

Veverka Tato roztomilá veveruška hopkala v parku a s čumáčkem u země sbírala nějaké oříšky či bukvice tak rychle, že to vypadalo, jako by luxovala :) Nebála se a pózovala nám a nějakým dětem před objektivem. Krásné stvoření :)

Přítel: "To není veverka, to je vysavač!" :D

Jirka: "No co kdyby jí to někdo sebral mezitím." :)  

Já: "Že bychom vypadali tak hladově?" :D 

Jirka: "Já bukvice jím, třeba to byla veverka co mě znala" :D

Slepýš a veverka

Dnes jsem viděla velikánského slepýše :) Byl krásný a bydlí pod panelákem, ve kterém pracuji. Jsem ráda, že je tu s námi, je to milé. Plazil se do škvíry pod základy, byl asi 10 cm ode mě :)

.... Jé a ještě ráno, ráno o půl šesté takhle otevřu oko a v záběru (na park) vidím něco, co udělalo přemet ("Proboha snad ta veverka nespadla!") a pak se zachytilo větviček níže na druhém stromě (kam skákala) a elegantně po něm utíkalo :)  .. Já prosím nosím čočky, abych vůbec něco viděla, ale když jde o zvířátka, zpozoruji veverku v přemetu i takhle po probuzení, bez nich xDD